Pokud dělá svou práci profesionál, bere za ni peníze a z nich musí státu zaplatit daň. Když to dělá amatér, kutil, nemusí za svou práci dostat vůbec nic, a tudíž pro něj starost o to, aby ti nahoře neumřeli hlady pro něj odpadá. A dá se také říci, že jej práce těší. Protože je to jeho koníček, kterým se zabývá ve chvílích volna.
Tito pánové vyhledávají věci pokažené, staré a nějak poničené, aby se na ně vrhali jako hladoví lvi a začali s v nich šťárat a šťourat. Rozeberou ji do poslední součástky a z nich pak sestaví dva stejné nové stroje. Oni to umí.
Také vyhledávají rozestavěné kůlny, pergoly, terasy a další dřevostavby, aby se zde mohli vyřídit se svou aku vrtačkou, motorovou pilou, nebo ti chudší jen kladívkem a hřebíky.
To ovšem vyžaduje mimo nářadí také znalosti. Přibít hřebík není až tak složitá záležitost. Tedy jak pro koho. U nás v ulici bydlel jeden pán, který si přitloukl celou levou ruku i s hřebíkem do sádrokartonové zdi. Ovšem to byla jen výjimka. Většinou to zvládne každý bez úrazu.
Pak přichází další umění, a to už je pro mnohé muže vyšší level, totiž vrtání děr, používání vrutů a podobné věci. Takový kutil již musí rozeznat nerezové vruty do dřeva od vrutů jiných a také by měl vědět kde přesně jak je použít.
Spousta mužů to umí rozpoznat, ale jiní, kteří mají jiné záliby a jiné povolání, ti to neumí a ani jim to v životě asi neschází. Každý muž je holt na něco jiného.
Nyní je čas na zamyšlení vážení pánové, kam se zařadíte vy sami. Zkuste popřemýšlet a buďte sebekritičtí. Jak jste na tom se znalostmi kolem takových činností? Rozeznali byste již výše zmíněné nerezové vruty do dřeva od jiných? A dokázali byste určit které jsou do vyvrtaných děr a které se montují přímo? A co třeba vrtání do panelu a použití hmoždinek? Pokud netušíte, o čem je řeč, nic se neděje. Vždy si na to můžete najmout firmu.