Blog

Loterie je vlastně hra, ve které se vyhrávají peníze. Existuje několik druhů loterií. Ta úplně klasická je že se losují čísla, která jsou v nějaké nádobě, ve které se míchají a po vylosování se hledají majitelé, kteří si tipli ta správná čísla a podle toho, kolik čísel uhodli správně, tak vyhraje finanční obnos.
Mezi další loterijní hry patří například losy, které si koupíme, celou dobu se modlíme, abychom alespoň něco vyhráli a když ho přineseme domů a setřeme, zjistíme, že jsme nevyhráli vůbec nic anebo jen hodnotu toho losu. Většinou to každého akorát pořádně rozčílí. Nikomu se ale nedivím, protože ke vzteku to opravdu je.

Další loterie, která existuje je například účtenková loterie, do které zadáváme účtenky z našich nákupů a když máme zrovna štěstí, podaří se nám vyhrát automobil, či nějaký menší finanční obnos. Nebezpečí a dost velký nedostatek této loterie ale spočívá v tom, že nikdo neví, jakým způsobem se účtenky losují a jací hráči to zrovna vyhrávají. Nemá moc pravidel, a proto se dá snadno zneužít.
Když už člověk má nějaký den štěstí a konečně vyhraje buď celou částku, což se moc často nestává, či jen pár korun máme z toho velkou radost. Sice většinou pokud vyhrajeme tu malou částku, tak se nám sotva vrátí to, co jsme za loterii utratili. Když někdo ale vyhraje tu nejvyšší částku, má opravdu velké štěstí.

Milionáři jsou z nás ale většinou jen na chvíli. Dopadá to tak, že všechny peníze utratíme za věci, které kolikrát zase až tolik nepotřebujeme, či jsou úplně zbytečné. Pokud si vše neuhlídáme tak jak máme, tak se bohužel i může stát, že nakonec peněz budeme mít málo, a ještě se zadlužíme. Což už je dost velký problém a vlastně jedna taková malá radost, jako je výhra nás poté dostane do finančních problémů.
Když už se nám podaří vyhrát nějaký finanční obnos, měli bychom vždy nad vším přemýšlet, nekupovat si jen nějaké blbosti, a hlavně se nesmíme zadlužit.

Loterie je vlastně hra, ve které se vyhrávají peníze. Existuje několik druhů loterií. Ta úplně klasická je že se losují čísla, která jsou v nějaké nádobě, ve které se míchají a po vylosování se hledají majitelé, kteří si tipli ta správná čísla a podle toho, kolik čísel uhodli správně, tak vyhraje finanční obnos.
Mezi další loterijní hry patří například losy, které si koupíme, celou dobu se modlíme, abychom alespoň něco vyhráli a když ho přineseme domů a setřeme, zjistíme, že jsme nevyhráli vůbec nic anebo jen hodnotu toho losu. Většinou to každého akorát pořádně rozčílí. Nikomu se ale nedivím, protože ke vzteku to opravdu je.

Další loterie, která existuje je například účtenková loterie, do které zadáváme účtenky z našich nákupů a když máme zrovna štěstí, podaří se nám vyhrát automobil, či nějaký menší finanční obnos. Nebezpečí a dost velký nedostatek této loterie ale spočívá v tom, že nikdo neví, jakým způsobem se účtenky losují a jací hráči to zrovna vyhrávají. Nemá moc pravidel, a proto se dá snadno zneužít.
Když už člověk má nějaký den štěstí a konečně vyhraje buď celou částku, což se moc často nestává, či jen pár korun máme z toho velkou radost. Sice většinou pokud vyhrajeme tu malou částku, tak se nám sotva vrátí to, co jsme za loterii utratili. Když někdo ale vyhraje tu nejvyšší částku, má opravdu velké štěstí.

Milionáři jsou z nás ale většinou jen na chvíli. Dopadá to tak, že všechny peníze utratíme za věci, které kolikrát zase až tolik nepotřebujeme, či jsou úplně zbytečné. Pokud si vše neuhlídáme tak jak máme, tak se bohužel i může stát, že nakonec peněz budeme mít málo, a ještě se zadlužíme. Což už je dost velký problém a vlastně jedna taková malá radost, jako je výhra nás poté dostane do finančních problémů.
Když už se nám podaří vyhrát nějaký finanční obnos, měli bychom vždy nad vším přemýšlet, nekupovat si jen nějaké blbosti, a hlavně se nesmíme zadlužit.

Co je to vlastně ta produktivita? Je to něco jako ukazatel toho, co zvládáme vykonávat, jak jsme úspěšní a kam jsme se posunuli. Může se také jednat o hlavní ukazatel chodu firmy z dlouhodobějšího hlediska. U jedinců jde ale spíše o to, jak využíváme čas k tomu, abychom byli efektivní a stihli tak udělat co nejvíce práce. Ve zkratce tedy můžeme říct, že být produktivní znamená umět pracovat s časem. Například neproduktivní člověk přijde ze školy a ihned se začne věnovat svým zájmům a na nějaké domácí úkoly se ani nepodívá, kdežto produktivní jedinec si nejprve udělá všechny své povinnosti o školy a až poté se stará o zábavu. Samozřejmě, nemusí se jednat jen o ukazatel úspěšnosti studentů, ale i u podnikatelů, lidí pracujících z domova nebo zaměstnanců v práci. Jak ale nepropadnout lenosti a vykonat co nejvíce práce v určeném časovém pásmu?

Zaměřte se na své cíle
Určete si své cíle, kterých chcete dosáhnout. Při studiu nejspíše bude vaším cílem dobrý prospěch a vědomosti. Při zaměstnání třeba dokončený projekt. Můžete se zaměřit i na své zájmy a koníčky, například budete chtít být za rok štíhlí a fit. Po uvědomění si svých cílů budete mít motivaci, budete chtít něčeho dosáhnout. Tím pádem, si vždycky, když se vám nebude zrovna chtít do posilovny nebo se učit, uvědomte, čeho chcete dosáhnout. Cíle jsou většinou běh na delší trať. Připravte se tedy i na to, že takto nebudete přemýšlet pouze první týden, ale třeba celý rok.

Udržujte návyky
Jakmile si zvyknete na nějaké návyky, jako třeba chození brzo spát, učení se po příchodu domů atd. snažte se je co nejdéle udržovat. Není to nic těžkého. Stačí si uvědomit, že pokud s návyky přestanete, pravděpodobně se váš život vrátí zase do fáze, kdy budete lenivější. Dlouhodobým udržováním nějakých návyků můžete navíc uspět hned na více frontách, tedy například v práci i v posilovně.

Co je to vlastně ta produktivita? Je to něco jako ukazatel toho, co zvládáme vykonávat, jak jsme úspěšní a kam jsme se posunuli. Může se také jednat o hlavní ukazatel chodu firmy z dlouhodobějšího hlediska. U jedinců jde ale spíše o to, jak využíváme čas k tomu, abychom byli efektivní a stihli tak udělat co nejvíce práce. Ve zkratce tedy můžeme říct, že být produktivní znamená umět pracovat s časem. Například neproduktivní člověk přijde ze školy a ihned se začne věnovat svým zájmům a na nějaké domácí úkoly se ani nepodívá, kdežto produktivní jedinec si nejprve udělá všechny své povinnosti o školy a až poté se stará o zábavu. Samozřejmě, nemusí se jednat jen o ukazatel úspěšnosti studentů, ale i u podnikatelů, lidí pracujících z domova nebo zaměstnanců v práci. Jak ale nepropadnout lenosti a vykonat co nejvíce práce v určeném časovém pásmu?

Zaměřte se na své cíle
Určete si své cíle, kterých chcete dosáhnout. Při studiu nejspíše bude vaším cílem dobrý prospěch a vědomosti. Při zaměstnání třeba dokončený projekt. Můžete se zaměřit i na své zájmy a koníčky, například budete chtít být za rok štíhlí a fit. Po uvědomění si svých cílů budete mít motivaci, budete chtít něčeho dosáhnout. Tím pádem, si vždycky, když se vám nebude zrovna chtít do posilovny nebo se učit, uvědomte, čeho chcete dosáhnout. Cíle jsou většinou běh na delší trať. Připravte se tedy i na to, že takto nebudete přemýšlet pouze první týden, ale třeba celý rok.

Udržujte návyky
Jakmile si zvyknete na nějaké návyky, jako třeba chození brzo spát, učení se po příchodu domů atd. snažte se je co nejdéle udržovat. Není to nic těžkého. Stačí si uvědomit, že pokud s návyky přestanete, pravděpodobně se váš život vrátí zase do fáze, kdy budete lenivější. Dlouhodobým udržováním nějakých návyků můžete navíc uspět hned na více frontách, tedy například v práci i v posilovně.

Co je to vlastně ta produktivita? Je to něco jako ukazatel toho, co zvládáme vykonávat, jak jsme úspěšní a kam jsme se posunuli. Může se také jednat o hlavní ukazatel chodu firmy z dlouhodobějšího hlediska. U jedinců jde ale spíše o to, jak využíváme čas k tomu, abychom byli efektivní a stihli tak udělat co nejvíce práce. Ve zkratce tedy můžeme říct, že být produktivní znamená umět pracovat s časem. Například neproduktivní člověk přijde ze školy a ihned se začne věnovat svým zájmům a na nějaké domácí úkoly se ani nepodívá, kdežto produktivní jedinec si nejprve udělá všechny své povinnosti o školy a až poté se stará o zábavu. Samozřejmě, nemusí se jednat jen o ukazatel úspěšnosti studentů, ale i u podnikatelů, lidí pracujících z domova nebo zaměstnanců v práci. Jak ale nepropadnout lenosti a vykonat co nejvíce práce v určeném časovém pásmu?

Zaměřte se na své cíle
Určete si své cíle, kterých chcete dosáhnout. Při studiu nejspíše bude vaším cílem dobrý prospěch a vědomosti. Při zaměstnání třeba dokončený projekt. Můžete se zaměřit i na své zájmy a koníčky, například budete chtít být za rok štíhlí a fit. Po uvědomění si svých cílů budete mít motivaci, budete chtít něčeho dosáhnout. Tím pádem, si vždycky, když se vám nebude zrovna chtít do posilovny nebo se učit, uvědomte, čeho chcete dosáhnout. Cíle jsou většinou běh na delší trať. Připravte se tedy i na to, že takto nebudete přemýšlet pouze první týden, ale třeba celý rok.

Udržujte návyky
Jakmile si zvyknete na nějaké návyky, jako třeba chození brzo spát, učení se po příchodu domů atd. snažte se je co nejdéle udržovat. Není to nic těžkého. Stačí si uvědomit, že pokud s návyky přestanete, pravděpodobně se váš život vrátí zase do fáze, kdy budete lenivější. Dlouhodobým udržováním nějakých návyků můžete navíc uspět hned na více frontách, tedy například v práci i v posilovně.

Co je to vlastně ta produktivita? Je to něco jako ukazatel toho, co zvládáme vykonávat, jak jsme úspěšní a kam jsme se posunuli. Může se také jednat o hlavní ukazatel chodu firmy z dlouhodobějšího hlediska. U jedinců jde ale spíše o to, jak využíváme čas k tomu, abychom byli efektivní a stihli tak udělat co nejvíce práce. Ve zkratce tedy můžeme říct, že být produktivní znamená umět pracovat s časem. Například neproduktivní člověk přijde ze školy a ihned se začne věnovat svým zájmům a na nějaké domácí úkoly se ani nepodívá, kdežto produktivní jedinec si nejprve udělá všechny své povinnosti o školy a až poté se stará o zábavu. Samozřejmě, nemusí se jednat jen o ukazatel úspěšnosti studentů, ale i u podnikatelů, lidí pracujících z domova nebo zaměstnanců v práci. Jak ale nepropadnout lenosti a vykonat co nejvíce práce v určeném časovém pásmu?

Zaměřte se na své cíle
Určete si své cíle, kterých chcete dosáhnout. Při studiu nejspíše bude vaším cílem dobrý prospěch a vědomosti. Při zaměstnání třeba dokončený projekt. Můžete se zaměřit i na své zájmy a koníčky, například budete chtít být za rok štíhlí a fit. Po uvědomění si svých cílů budete mít motivaci, budete chtít něčeho dosáhnout. Tím pádem, si vždycky, když se vám nebude zrovna chtít do posilovny nebo se učit, uvědomte, čeho chcete dosáhnout. Cíle jsou většinou běh na delší trať. Připravte se tedy i na to, že takto nebudete přemýšlet pouze první týden, ale třeba celý rok.

Udržujte návyky
Jakmile si zvyknete na nějaké návyky, jako třeba chození brzo spát, učení se po příchodu domů atd. snažte se je co nejdéle udržovat. Není to nic těžkého. Stačí si uvědomit, že pokud s návyky přestanete, pravděpodobně se váš život vrátí zase do fáze, kdy budete lenivější. Dlouhodobým udržováním nějakých návyků můžete navíc uspět hned na více frontách, tedy například v práci i v posilovně.

Přezouvání pneu na autě ze zimních na letní či naopak nemusí být jen dilematem spojeným s uživateli kabrioletů. Někdo na začátku zimy zaparkuje své auto do garáže a vytáhne ho až na jaře. Protože v zimním období jezdí nerad nebo jen velmi málo. Přezouvat na počátku zimy auto jen proto, že bych možná někam musel jet po sněhu a náledí? To je dost drahý a poměrně zbytečný sport.
 
Celoroční pneumatiku asi nejvíc ocení řidiči s malým ročním nájezdem. Ta je určitým kompromisem mezi letní a zimní pneu. Kompromis tkví především ve vlastnostech. Celoroční pneu tedy není určena pro dravce zasněžených horských cest, ani pro trhače asfaltu přímořských letovisek.
 
Pokud zvažuji, zda celoroční pneu koupím, musím na pomyslnou misku vah položit to, co mi to přinese, a na druhou to, co ztratím. Tedy klady a zápory zvoleného řešení. Jaké jsou?
Klady:

1. Na jaře a na podzim odpadají náklady na přezouvání pneu.
2. Nemusím mít sadu disků na letní a další sadu na zimní pneu. A pokud mám čidla měření tlaku pneu ve ventilcích, znamená to, že nemusím mít další sadu těchto čidel. A nemusím se ani o ně starat, protože baterie v těchto čidlech vydrží řádově dva roky. Jen baterie ale vyměnit nelze. Mění se celá čidla a sada vyjde pro běžný vůz na cca 2 až 3.000,- Kč.
3. Častější výměna. Pneumatika si zachovává své vlastnosti po dobu 3 až 5 let, pokud je správně skladována a pokud není používána. Z uvedeného lze dovodit, že po 2 letech již jezdím na starých gumách. Naše zákony však hranici životnosti pneu nijak nestanovily.  

Zápory:
1.      O něco horší jízdní vlastnosti, musíme se s tím naučit počítat.
2.      Pneu obvykle sjedu jen na hloubku zimních 4 mm. V létě by tedy ještě možná mohla jezdit.
 
Jak celoroční pneumatiku poznám? Je to podle označení na boku běhounu pneumatiky, tam kde jsou i ostatní údaje jako je její rozměr, výrobce atd. Možná označení pro zimní pneu jsou dvě:
1.      Označení M+S znamená „Mud and Snow“, tedy bláto a sníh. Pneu má lepší vlastnosti na sněhu a ledu než běžná pneumatika. Tyto vlastnosti však nejsou nijak definovány ani měřeny. V České republice je označení M+S uznáváno jako označení pro zimní pneu. Jinak tomu může být v ostatních státech. Například Německo toto označení pro zimní pneu neuznává.
2.      Označení symbolem sněhové vločky a sluníčka. A to je to podstatné. Vlastnosti těchto pneumatik musí být prokázány v testech a výsledky musí splňovat předepsanou normu.
 
Ani u celoroční pneumatiky však nelze zapomínat na předepsanou hloubkou vzorku. Stále platí, že hloubka vzorku v létě nesmí být nižší než 1,6 mm , v zimním období pak nižší než 4 mm. Konečné rozhodnutí je na každém z nás.

Přezouvání pneu na autě ze zimních na letní či naopak nemusí být jen dilematem spojeným s uživateli kabrioletů. Někdo na začátku zimy zaparkuje své auto do garáže a vytáhne ho až na jaře. Protože v zimním období jezdí nerad nebo jen velmi málo. Přezouvat na počátku zimy auto jen proto, že bych možná někam musel jet po sněhu a náledí? To je dost drahý a poměrně zbytečný sport.
 
Celoroční pneumatiku asi nejvíc ocení řidiči s malým ročním nájezdem. Ta je určitým kompromisem mezi letní a zimní pneu. Kompromis tkví především ve vlastnostech. Celoroční pneu tedy není určena pro dravce zasněžených horských cest, ani pro trhače asfaltu přímořských letovisek.
 
Pokud zvažuji, zda celoroční pneu koupím, musím na pomyslnou misku vah položit to, co mi to přinese, a na druhou to, co ztratím. Tedy klady a zápory zvoleného řešení. Jaké jsou?
Klady:

1. Na jaře a na podzim odpadají náklady na přezouvání pneu.
2. Nemusím mít sadu disků na letní a další sadu na zimní pneu. A pokud mám čidla měření tlaku pneu ve ventilcích, znamená to, že nemusím mít další sadu těchto čidel. A nemusím se ani o ně starat, protože baterie v těchto čidlech vydrží řádově dva roky. Jen baterie ale vyměnit nelze. Mění se celá čidla a sada vyjde pro běžný vůz na cca 2 až 3.000,- Kč.
3. Častější výměna. Pneumatika si zachovává své vlastnosti po dobu 3 až 5 let, pokud je správně skladována a pokud není používána. Z uvedeného lze dovodit, že po 2 letech již jezdím na starých gumách. Naše zákony však hranici životnosti pneu nijak nestanovily.  

Zápory:
1.      O něco horší jízdní vlastnosti, musíme se s tím naučit počítat.
2.      Pneu obvykle sjedu jen na hloubku zimních 4 mm. V létě by tedy ještě možná mohla jezdit.
 
Jak celoroční pneumatiku poznám? Je to podle označení na boku běhounu pneumatiky, tam kde jsou i ostatní údaje jako je její rozměr, výrobce atd. Možná označení pro zimní pneu jsou dvě:
1.      Označení M+S znamená „Mud and Snow“, tedy bláto a sníh. Pneu má lepší vlastnosti na sněhu a ledu než běžná pneumatika. Tyto vlastnosti však nejsou nijak definovány ani měřeny. V České republice je označení M+S uznáváno jako označení pro zimní pneu. Jinak tomu může být v ostatních státech. Například Německo toto označení pro zimní pneu neuznává.
2.      Označení symbolem sněhové vločky a sluníčka. A to je to podstatné. Vlastnosti těchto pneumatik musí být prokázány v testech a výsledky musí splňovat předepsanou normu.
 
Ani u celoroční pneumatiky však nelze zapomínat na předepsanou hloubkou vzorku. Stále platí, že hloubka vzorku v létě nesmí být nižší než 1,6 mm , v zimním období pak nižší než 4 mm. Konečné rozhodnutí je na každém z nás.

Přezouvání pneu na autě ze zimních na letní či naopak nemusí být jen dilematem spojeným s uživateli kabrioletů. Někdo na začátku zimy zaparkuje své auto do garáže a vytáhne ho až na jaře. Protože v zimním období jezdí nerad nebo jen velmi málo. Přezouvat na počátku zimy auto jen proto, že bych možná někam musel jet po sněhu a náledí? To je dost drahý a poměrně zbytečný sport.
 
Celoroční pneumatiku asi nejvíc ocení řidiči s malým ročním nájezdem. Ta je určitým kompromisem mezi letní a zimní pneu. Kompromis tkví především ve vlastnostech. Celoroční pneu tedy není určena pro dravce zasněžených horských cest, ani pro trhače asfaltu přímořských letovisek.
 
Pokud zvažuji, zda celoroční pneu koupím, musím na pomyslnou misku vah položit to, co mi to přinese, a na druhou to, co ztratím. Tedy klady a zápory zvoleného řešení. Jaké jsou?
Klady:

1. Na jaře a na podzim odpadají náklady na přezouvání pneu.
2. Nemusím mít sadu disků na letní a další sadu na zimní pneu. A pokud mám čidla měření tlaku pneu ve ventilcích, znamená to, že nemusím mít další sadu těchto čidel. A nemusím se ani o ně starat, protože baterie v těchto čidlech vydrží řádově dva roky. Jen baterie ale vyměnit nelze. Mění se celá čidla a sada vyjde pro běžný vůz na cca 2 až 3.000,- Kč.
3. Častější výměna. Pneumatika si zachovává své vlastnosti po dobu 3 až 5 let, pokud je správně skladována a pokud není používána. Z uvedeného lze dovodit, že po 2 letech již jezdím na starých gumách. Naše zákony však hranici životnosti pneu nijak nestanovily.  

Zápory:
1.      O něco horší jízdní vlastnosti, musíme se s tím naučit počítat.
2.      Pneu obvykle sjedu jen na hloubku zimních 4 mm. V létě by tedy ještě možná mohla jezdit.
 
Jak celoroční pneumatiku poznám? Je to podle označení na boku běhounu pneumatiky, tam kde jsou i ostatní údaje jako je její rozměr, výrobce atd. Možná označení pro zimní pneu jsou dvě:
1.      Označení M+S znamená „Mud and Snow“, tedy bláto a sníh. Pneu má lepší vlastnosti na sněhu a ledu než běžná pneumatika. Tyto vlastnosti však nejsou nijak definovány ani měřeny. V České republice je označení M+S uznáváno jako označení pro zimní pneu. Jinak tomu může být v ostatních státech. Například Německo toto označení pro zimní pneu neuznává.
2.      Označení symbolem sněhové vločky a sluníčka. A to je to podstatné. Vlastnosti těchto pneumatik musí být prokázány v testech a výsledky musí splňovat předepsanou normu.
 
Ani u celoroční pneumatiky však nelze zapomínat na předepsanou hloubkou vzorku. Stále platí, že hloubka vzorku v létě nesmí být nižší než 1,6 mm , v zimním období pak nižší než 4 mm. Konečné rozhodnutí je na každém z nás.

Přezouvání pneu na autě ze zimních na letní či naopak nemusí být jen dilematem spojeným s uživateli kabrioletů. Někdo na začátku zimy zaparkuje své auto do garáže a vytáhne ho až na jaře. Protože v zimním období jezdí nerad nebo jen velmi málo. Přezouvat na počátku zimy auto jen proto, že bych možná někam musel jet po sněhu a náledí? To je dost drahý a poměrně zbytečný sport.
 
Celoroční pneumatiku asi nejvíc ocení řidiči s malým ročním nájezdem. Ta je určitým kompromisem mezi letní a zimní pneu. Kompromis tkví především ve vlastnostech. Celoroční pneu tedy není určena pro dravce zasněžených horských cest, ani pro trhače asfaltu přímořských letovisek.
 
Pokud zvažuji, zda celoroční pneu koupím, musím na pomyslnou misku vah položit to, co mi to přinese, a na druhou to, co ztratím. Tedy klady a zápory zvoleného řešení. Jaké jsou?
Klady:

1. Na jaře a na podzim odpadají náklady na přezouvání pneu.
2. Nemusím mít sadu disků na letní a další sadu na zimní pneu. A pokud mám čidla měření tlaku pneu ve ventilcích, znamená to, že nemusím mít další sadu těchto čidel. A nemusím se ani o ně starat, protože baterie v těchto čidlech vydrží řádově dva roky. Jen baterie ale vyměnit nelze. Mění se celá čidla a sada vyjde pro běžný vůz na cca 2 až 3.000,- Kč.
3. Častější výměna. Pneumatika si zachovává své vlastnosti po dobu 3 až 5 let, pokud je správně skladována a pokud není používána. Z uvedeného lze dovodit, že po 2 letech již jezdím na starých gumách. Naše zákony však hranici životnosti pneu nijak nestanovily.  

Zápory:
1.      O něco horší jízdní vlastnosti, musíme se s tím naučit počítat.
2.      Pneu obvykle sjedu jen na hloubku zimních 4 mm. V létě by tedy ještě možná mohla jezdit.
 
Jak celoroční pneumatiku poznám? Je to podle označení na boku běhounu pneumatiky, tam kde jsou i ostatní údaje jako je její rozměr, výrobce atd. Možná označení pro zimní pneu jsou dvě:
1.      Označení M+S znamená „Mud and Snow“, tedy bláto a sníh. Pneu má lepší vlastnosti na sněhu a ledu než běžná pneumatika. Tyto vlastnosti však nejsou nijak definovány ani měřeny. V České republice je označení M+S uznáváno jako označení pro zimní pneu. Jinak tomu může být v ostatních státech. Například Německo toto označení pro zimní pneu neuznává.
2.      Označení symbolem sněhové vločky a sluníčka. A to je to podstatné. Vlastnosti těchto pneumatik musí být prokázány v testech a výsledky musí splňovat předepsanou normu.
 
Ani u celoroční pneumatiky však nelze zapomínat na předepsanou hloubkou vzorku. Stále platí, že hloubka vzorku v létě nesmí být nižší než 1,6 mm , v zimním období pak nižší než 4 mm. Konečné rozhodnutí je na každém z nás.