Blog

                Článek souží pouze jako informační a nikoho nenabádá ke konzumaci nebo prodeji drog.
                 Valná většina se jich prvně používala pouze pro léčebné účely v lékařství, ale v druhé polovině minulého století se za pomocí médií a hudby dostali i do širší veřejnosti. Světová zpráva o drogách z roku 2016 uvádí, že cca 6% z celé lidské populace ve věku mezi 15 a 65 lety někdy využili nějakou drogu.
                Dostupnost těchto látek rozhodně není tak nízká, jak si spousta lidí myslí. Naopak, seženete je v každém větším městě. Jediné plus je, že se nenabízí veřejně a tak se každý musí trochu snažit, aby si nějakou drogu obstaral. Statisticky je nejsnáze k sehnání marihuana.

                Např. v Mikulově se v anonymním dotazníku 20% lidí přiznalo, že bere drogy a až polovina obyvatel je přesvědčena, že jsou zde drogy velmi snadno dostupné. Dokonce čtvrtina dotázaných přiznala, že vědí, kdo má doma malou chemickou laboratoř a “vaří“. Ale i přes tyto informace je velice obtížné proniknout do sítě narkomanů a zjistit konkrétní informace, i při terénním průzkumu. „Daří se nám zkontaktovat najednou tak jednoho dva uživatele. Takže zmapovat drogovou scénu v Mikulově je pro nás hodně těžké“ říká vedoucí kontaktního centra pro drogově závislé v Břeclavi, Štěpán Žáček. Stejný problém mají například na základní škole v Orlové na Karvinsku, kde testy potvrdili výskyt drog u každého čtvrtého deváťáka.
Terapeutická komunita
                Název služby pro drogově závislé nebo pro osoby s chronickým duševním onemocněním, která má své klienty resocializovat. Postižené osoby jsou v centrech ubytovány na určitou dobu a cílem jejich pobytu je poskytnout pacientům bezpečné a podmětné prostředí pro dobrý seberozvoj. Každý den se zde učí soužití s ostatními členy komunity, socializace a nácvik běžných sociálních dovedností.
Demokratická terapeutická komunita vznikla ve velké Británii za druhé světové války pro psychicky a traumaticky narušené vojáky. Snažili se zde pacienty co nejrychleji vyléčit, aby se do války mohli vrátit.  Northfield Hospital v Birminghamu byla první léčebna, kde se začala používat skupinová psychoterapie, která zásadně urychlovala léčbu.

                Tato komunita má hlavně společné rozhodování a společnou zodpovědnost. Používá se hlavně při léčbě duševně nemocných.
Hierarchická terapeutická komunita je pro drogově závislé a používá se od roku 1963. Pro pacienty zde je neformální atmosféra a pomocné práce pro správný chod v zařízení.
                Členové komunity se zde sami rozhodují na základě jejich vlastního úsudku. Je zde vysoce strukturovaný program a léčí se zde především drogově závislí.

                Článek souží pouze jako informační a nikoho nenabádá ke konzumaci nebo prodeji drog.
                 Valná většina se jich prvně používala pouze pro léčebné účely v lékařství, ale v druhé polovině minulého století se za pomocí médií a hudby dostali i do širší veřejnosti. Světová zpráva o drogách z roku 2016 uvádí, že cca 6% z celé lidské populace ve věku mezi 15 a 65 lety někdy využili nějakou drogu.
                Dostupnost těchto látek rozhodně není tak nízká, jak si spousta lidí myslí. Naopak, seženete je v každém větším městě. Jediné plus je, že se nenabízí veřejně a tak se každý musí trochu snažit, aby si nějakou drogu obstaral. Statisticky je nejsnáze k sehnání marihuana.

                Např. v Mikulově se v anonymním dotazníku 20% lidí přiznalo, že bere drogy a až polovina obyvatel je přesvědčena, že jsou zde drogy velmi snadno dostupné. Dokonce čtvrtina dotázaných přiznala, že vědí, kdo má doma malou chemickou laboratoř a “vaří“. Ale i přes tyto informace je velice obtížné proniknout do sítě narkomanů a zjistit konkrétní informace, i při terénním průzkumu. „Daří se nám zkontaktovat najednou tak jednoho dva uživatele. Takže zmapovat drogovou scénu v Mikulově je pro nás hodně těžké“ říká vedoucí kontaktního centra pro drogově závislé v Břeclavi, Štěpán Žáček. Stejný problém mají například na základní škole v Orlové na Karvinsku, kde testy potvrdili výskyt drog u každého čtvrtého deváťáka.
Terapeutická komunita
                Název služby pro drogově závislé nebo pro osoby s chronickým duševním onemocněním, která má své klienty resocializovat. Postižené osoby jsou v centrech ubytovány na určitou dobu a cílem jejich pobytu je poskytnout pacientům bezpečné a podmětné prostředí pro dobrý seberozvoj. Každý den se zde učí soužití s ostatními členy komunity, socializace a nácvik běžných sociálních dovedností.
Demokratická terapeutická komunita vznikla ve velké Británii za druhé světové války pro psychicky a traumaticky narušené vojáky. Snažili se zde pacienty co nejrychleji vyléčit, aby se do války mohli vrátit.  Northfield Hospital v Birminghamu byla první léčebna, kde se začala používat skupinová psychoterapie, která zásadně urychlovala léčbu.

                Tato komunita má hlavně společné rozhodování a společnou zodpovědnost. Používá se hlavně při léčbě duševně nemocných.
Hierarchická terapeutická komunita je pro drogově závislé a používá se od roku 1963. Pro pacienty zde je neformální atmosféra a pomocné práce pro správný chod v zařízení.
                Členové komunity se zde sami rozhodují na základě jejich vlastního úsudku. Je zde vysoce strukturovaný program a léčí se zde především drogově závislí.

                Článek souží pouze jako informační a nikoho nenabádá ke konzumaci nebo prodeji drog.
                 Valná většina se jich prvně používala pouze pro léčebné účely v lékařství, ale v druhé polovině minulého století se za pomocí médií a hudby dostali i do širší veřejnosti. Světová zpráva o drogách z roku 2016 uvádí, že cca 6% z celé lidské populace ve věku mezi 15 a 65 lety někdy využili nějakou drogu.
                Dostupnost těchto látek rozhodně není tak nízká, jak si spousta lidí myslí. Naopak, seženete je v každém větším městě. Jediné plus je, že se nenabízí veřejně a tak se každý musí trochu snažit, aby si nějakou drogu obstaral. Statisticky je nejsnáze k sehnání marihuana.

                Např. v Mikulově se v anonymním dotazníku 20% lidí přiznalo, že bere drogy a až polovina obyvatel je přesvědčena, že jsou zde drogy velmi snadno dostupné. Dokonce čtvrtina dotázaných přiznala, že vědí, kdo má doma malou chemickou laboratoř a “vaří“. Ale i přes tyto informace je velice obtížné proniknout do sítě narkomanů a zjistit konkrétní informace, i při terénním průzkumu. „Daří se nám zkontaktovat najednou tak jednoho dva uživatele. Takže zmapovat drogovou scénu v Mikulově je pro nás hodně těžké“ říká vedoucí kontaktního centra pro drogově závislé v Břeclavi, Štěpán Žáček. Stejný problém mají například na základní škole v Orlové na Karvinsku, kde testy potvrdili výskyt drog u každého čtvrtého deváťáka.
Terapeutická komunita
                Název služby pro drogově závislé nebo pro osoby s chronickým duševním onemocněním, která má své klienty resocializovat. Postižené osoby jsou v centrech ubytovány na určitou dobu a cílem jejich pobytu je poskytnout pacientům bezpečné a podmětné prostředí pro dobrý seberozvoj. Každý den se zde učí soužití s ostatními členy komunity, socializace a nácvik běžných sociálních dovedností.
Demokratická terapeutická komunita vznikla ve velké Británii za druhé světové války pro psychicky a traumaticky narušené vojáky. Snažili se zde pacienty co nejrychleji vyléčit, aby se do války mohli vrátit.  Northfield Hospital v Birminghamu byla první léčebna, kde se začala používat skupinová psychoterapie, která zásadně urychlovala léčbu.

                Tato komunita má hlavně společné rozhodování a společnou zodpovědnost. Používá se hlavně při léčbě duševně nemocných.
Hierarchická terapeutická komunita je pro drogově závislé a používá se od roku 1963. Pro pacienty zde je neformální atmosféra a pomocné práce pro správný chod v zařízení.
                Členové komunity se zde sami rozhodují na základě jejich vlastního úsudku. Je zde vysoce strukturovaný program a léčí se zde především drogově závislí.

                Článek souží pouze jako informační a nikoho nenabádá ke konzumaci nebo prodeji drog.
                 Valná většina se jich prvně používala pouze pro léčebné účely v lékařství, ale v druhé polovině minulého století se za pomocí médií a hudby dostali i do širší veřejnosti. Světová zpráva o drogách z roku 2016 uvádí, že cca 6% z celé lidské populace ve věku mezi 15 a 65 lety někdy využili nějakou drogu.
                Dostupnost těchto látek rozhodně není tak nízká, jak si spousta lidí myslí. Naopak, seženete je v každém větším městě. Jediné plus je, že se nenabízí veřejně a tak se každý musí trochu snažit, aby si nějakou drogu obstaral. Statisticky je nejsnáze k sehnání marihuana.

                Např. v Mikulově se v anonymním dotazníku 20% lidí přiznalo, že bere drogy a až polovina obyvatel je přesvědčena, že jsou zde drogy velmi snadno dostupné. Dokonce čtvrtina dotázaných přiznala, že vědí, kdo má doma malou chemickou laboratoř a “vaří“. Ale i přes tyto informace je velice obtížné proniknout do sítě narkomanů a zjistit konkrétní informace, i při terénním průzkumu. „Daří se nám zkontaktovat najednou tak jednoho dva uživatele. Takže zmapovat drogovou scénu v Mikulově je pro nás hodně těžké“ říká vedoucí kontaktního centra pro drogově závislé v Břeclavi, Štěpán Žáček. Stejný problém mají například na základní škole v Orlové na Karvinsku, kde testy potvrdili výskyt drog u každého čtvrtého deváťáka.
Terapeutická komunita
                Název služby pro drogově závislé nebo pro osoby s chronickým duševním onemocněním, která má své klienty resocializovat. Postižené osoby jsou v centrech ubytovány na určitou dobu a cílem jejich pobytu je poskytnout pacientům bezpečné a podmětné prostředí pro dobrý seberozvoj. Každý den se zde učí soužití s ostatními členy komunity, socializace a nácvik běžných sociálních dovedností.
Demokratická terapeutická komunita vznikla ve velké Británii za druhé světové války pro psychicky a traumaticky narušené vojáky. Snažili se zde pacienty co nejrychleji vyléčit, aby se do války mohli vrátit.  Northfield Hospital v Birminghamu byla první léčebna, kde se začala používat skupinová psychoterapie, která zásadně urychlovala léčbu.

                Tato komunita má hlavně společné rozhodování a společnou zodpovědnost. Používá se hlavně při léčbě duševně nemocných.
Hierarchická terapeutická komunita je pro drogově závislé a používá se od roku 1963. Pro pacienty zde je neformální atmosféra a pomocné práce pro správný chod v zařízení.
                Členové komunity se zde sami rozhodují na základě jejich vlastního úsudku. Je zde vysoce strukturovaný program a léčí se zde především drogově závislí.

Muž a žena, kteří se milují a u oltáře si slíbí věrnost až dokud je smrt nerozdělí. Je velmi krásná představa a ideál, ale může se stát situace, kdy to jeden z manželů z nějakého důvodu nedodrží. Těch důvodů může být hned několik, které dotyčného dovedou k nevěře. Ať už je to stereotyp, chybějící pohlazení, kvalitní sex, pozornost od druhého nebo zvyšování sebevědomí a mnoho dalších důvodů. Může také nastat situace, kdy je nevěrník v manželství spokojený a nic mu nechybí, ale stále má potřebu zahýbat. V tomto případě už je dobré zpozornět, protože může a s největší pravděpodobností jde o něco víc.

Když se dostaneme do pozice nevěrníka, je to těžká situace za každých okolností. Nejvíce pak, když jsme ve svém vztahu spokojení. To už se pak nabízí otázka, proč vlastně zahýbáme, jaký k tomu máme důvod a proč riskujeme rozpad manželství, které vlastně nechceme ztratit a nic nám nechybí?   V takovém případě už nejde pouze o vzrušení nebo naplnění něčeho, co nám v životě chybí. Je to mnohem vážnější než jsme si vůbec mohli myslet, protože právě v takovém případě už jde o city mezi milenci a to už není vůbec dobré. Mnohdy je těžké takovou situaci vyřešit, tak se stává, že se manželství rozpadne a zůstane vztah mezi milenci, ovšem ten brzy také skončí. Když začne nový vztah založený na nevěře, není v takovém vztahu většinou důvěra.

Pokud jsme, ale silní jedinci a dokážeme se na věc podívat bez růžových brýlí a s rozhledem máme z poloviny vyhráno. Není totiž nic jednoduššího než si uvědomit, co nám za to stojí a jestli jsme schopni něco obětovat. Pokud odpověď zní NE, tak utneme všechny vazby, kontakty, milostné zprávy či telefonáty s milencem a uděláme za tím tlustou čáru s tím, že na všechno budeme vzpomínat v dobrém. Pokud si ovšem odpovědí jistí nejsme, tak jsme ve fázi, kdy se musíme rozhodnout srdcem. Můžeme v tom pokračovat dál, jako doposud, ale je zde velké riziko provalení a ublížení osobě, na které nám záleží. Nebo je tu nejtěžší možnost, které můžeme později litovat a tou je rozhodnout se, s kým chceme svůj život trávit. Ať se rozhodneme jakkoliv, tak je důležité vědět, že na nový začátek je čas vždycky.

Muž a žena, kteří se milují a u oltáře si slíbí věrnost až dokud je smrt nerozdělí. Je velmi krásná představa a ideál, ale může se stát situace, kdy to jeden z manželů z nějakého důvodu nedodrží. Těch důvodů může být hned několik, které dotyčného dovedou k nevěře. Ať už je to stereotyp, chybějící pohlazení, kvalitní sex, pozornost od druhého nebo zvyšování sebevědomí a mnoho dalších důvodů. Může také nastat situace, kdy je nevěrník v manželství spokojený a nic mu nechybí, ale stále má potřebu zahýbat. V tomto případě už je dobré zpozornět, protože může a s největší pravděpodobností jde o něco víc.

Když se dostaneme do pozice nevěrníka, je to těžká situace za každých okolností. Nejvíce pak, když jsme ve svém vztahu spokojení. To už se pak nabízí otázka, proč vlastně zahýbáme, jaký k tomu máme důvod a proč riskujeme rozpad manželství, které vlastně nechceme ztratit a nic nám nechybí?   V takovém případě už nejde pouze o vzrušení nebo naplnění něčeho, co nám v životě chybí. Je to mnohem vážnější než jsme si vůbec mohli myslet, protože právě v takovém případě už jde o city mezi milenci a to už není vůbec dobré. Mnohdy je těžké takovou situaci vyřešit, tak se stává, že se manželství rozpadne a zůstane vztah mezi milenci, ovšem ten brzy také skončí. Když začne nový vztah založený na nevěře, není v takovém vztahu většinou důvěra.

Pokud jsme, ale silní jedinci a dokážeme se na věc podívat bez růžových brýlí a s rozhledem máme z poloviny vyhráno. Není totiž nic jednoduššího než si uvědomit, co nám za to stojí a jestli jsme schopni něco obětovat. Pokud odpověď zní NE, tak utneme všechny vazby, kontakty, milostné zprávy či telefonáty s milencem a uděláme za tím tlustou čáru s tím, že na všechno budeme vzpomínat v dobrém. Pokud si ovšem odpovědí jistí nejsme, tak jsme ve fázi, kdy se musíme rozhodnout srdcem. Můžeme v tom pokračovat dál, jako doposud, ale je zde velké riziko provalení a ublížení osobě, na které nám záleží. Nebo je tu nejtěžší možnost, které můžeme později litovat a tou je rozhodnout se, s kým chceme svůj život trávit. Ať se rozhodneme jakkoliv, tak je důležité vědět, že na nový začátek je čas vždycky.

Muž a žena, kteří se milují a u oltáře si slíbí věrnost až dokud je smrt nerozdělí. Je velmi krásná představa a ideál, ale může se stát situace, kdy to jeden z manželů z nějakého důvodu nedodrží. Těch důvodů může být hned několik, které dotyčného dovedou k nevěře. Ať už je to stereotyp, chybějící pohlazení, kvalitní sex, pozornost od druhého nebo zvyšování sebevědomí a mnoho dalších důvodů. Může také nastat situace, kdy je nevěrník v manželství spokojený a nic mu nechybí, ale stále má potřebu zahýbat. V tomto případě už je dobré zpozornět, protože může a s největší pravděpodobností jde o něco víc.

Když se dostaneme do pozice nevěrníka, je to těžká situace za každých okolností. Nejvíce pak, když jsme ve svém vztahu spokojení. To už se pak nabízí otázka, proč vlastně zahýbáme, jaký k tomu máme důvod a proč riskujeme rozpad manželství, které vlastně nechceme ztratit a nic nám nechybí?   V takovém případě už nejde pouze o vzrušení nebo naplnění něčeho, co nám v životě chybí. Je to mnohem vážnější než jsme si vůbec mohli myslet, protože právě v takovém případě už jde o city mezi milenci a to už není vůbec dobré. Mnohdy je těžké takovou situaci vyřešit, tak se stává, že se manželství rozpadne a zůstane vztah mezi milenci, ovšem ten brzy také skončí. Když začne nový vztah založený na nevěře, není v takovém vztahu většinou důvěra.

Pokud jsme, ale silní jedinci a dokážeme se na věc podívat bez růžových brýlí a s rozhledem máme z poloviny vyhráno. Není totiž nic jednoduššího než si uvědomit, co nám za to stojí a jestli jsme schopni něco obětovat. Pokud odpověď zní NE, tak utneme všechny vazby, kontakty, milostné zprávy či telefonáty s milencem a uděláme za tím tlustou čáru s tím, že na všechno budeme vzpomínat v dobrém. Pokud si ovšem odpovědí jistí nejsme, tak jsme ve fázi, kdy se musíme rozhodnout srdcem. Můžeme v tom pokračovat dál, jako doposud, ale je zde velké riziko provalení a ublížení osobě, na které nám záleží. Nebo je tu nejtěžší možnost, které můžeme později litovat a tou je rozhodnout se, s kým chceme svůj život trávit. Ať se rozhodneme jakkoliv, tak je důležité vědět, že na nový začátek je čas vždycky.

Muž a žena, kteří se milují a u oltáře si slíbí věrnost až dokud je smrt nerozdělí. Je velmi krásná představa a ideál, ale může se stát situace, kdy to jeden z manželů z nějakého důvodu nedodrží. Těch důvodů může být hned několik, které dotyčného dovedou k nevěře. Ať už je to stereotyp, chybějící pohlazení, kvalitní sex, pozornost od druhého nebo zvyšování sebevědomí a mnoho dalších důvodů. Může také nastat situace, kdy je nevěrník v manželství spokojený a nic mu nechybí, ale stále má potřebu zahýbat. V tomto případě už je dobré zpozornět, protože může a s největší pravděpodobností jde o něco víc.

Když se dostaneme do pozice nevěrníka, je to těžká situace za každých okolností. Nejvíce pak, když jsme ve svém vztahu spokojení. To už se pak nabízí otázka, proč vlastně zahýbáme, jaký k tomu máme důvod a proč riskujeme rozpad manželství, které vlastně nechceme ztratit a nic nám nechybí?   V takovém případě už nejde pouze o vzrušení nebo naplnění něčeho, co nám v životě chybí. Je to mnohem vážnější než jsme si vůbec mohli myslet, protože právě v takovém případě už jde o city mezi milenci a to už není vůbec dobré. Mnohdy je těžké takovou situaci vyřešit, tak se stává, že se manželství rozpadne a zůstane vztah mezi milenci, ovšem ten brzy také skončí. Když začne nový vztah založený na nevěře, není v takovém vztahu většinou důvěra.

Pokud jsme, ale silní jedinci a dokážeme se na věc podívat bez růžových brýlí a s rozhledem máme z poloviny vyhráno. Není totiž nic jednoduššího než si uvědomit, co nám za to stojí a jestli jsme schopni něco obětovat. Pokud odpověď zní NE, tak utneme všechny vazby, kontakty, milostné zprávy či telefonáty s milencem a uděláme za tím tlustou čáru s tím, že na všechno budeme vzpomínat v dobrém. Pokud si ovšem odpovědí jistí nejsme, tak jsme ve fázi, kdy se musíme rozhodnout srdcem. Můžeme v tom pokračovat dál, jako doposud, ale je zde velké riziko provalení a ublížení osobě, na které nám záleží. Nebo je tu nejtěžší možnost, které můžeme později litovat a tou je rozhodnout se, s kým chceme svůj život trávit. Ať se rozhodneme jakkoliv, tak je důležité vědět, že na nový začátek je čas vždycky.